Pavlína Hahnová

Pavlína se jako rozená optimistka dostala k tanci náhodou, na soutěži se ocitla také vlastně tak trochu omylem a vůbec jí to nakonec nevadilo. Přijela z Prahy, strávila na soutěži v podstatě celý víkend a domů si kromě zážitků odvezla i ocenění v podobě třetího místa v kategorii nad 35 let.

Jak by představila sebe jako osobu sama Pavlína?

„Jako grafička na volné noze, hledající tu správnou cestu životem. Jsem vnímavá k okolí a k výzvám, které život nabízí.“

Jaká byla Tvoje cesta k orientálnímu tanci?

„K orientálnímu tanci jsem se dostala opravdu náhodou. Do práce k nám na brigádu nastoupila mladá slečna, která učila základy. A protože mne neustále zvala, z legrace jsem se šla podívat. Na hodině jsem si připadala jako Slonbidlo. Má jedenáctiletá průprava v aerobiku se na mně opravdu, co se týče tvrdosti, dost podepsala. Byla jsem na sebe navztekaná, ale zároveň ve mne hlodalo odhodlání naučit se něco nového, tak jemného a procítěného. Začala jsem bojovat. Nezasvěcená do tajemství Orientu nás, natož ve světě, jsem se začala učit neurčité prvky, poslouchat hudbu a zvykat si na sebe koukat v zrcadle.“
„Po nějaké době jsem se přihlásila na radu mé kamarádky k jakési Eglal. To bylo v září 2010. Netušila jsem vůbec, jakou kliku jsem měla! Ve svém studiu mne mnoho naučila, a jistě ještě naučí. Zde jsem přišla na to, že je nutné tančit hlavně srdcem, hudbu prožít a mít z ní radost. Protože sebelepší technika bez emocí prostě nefunguje. Poznala jsem spoustu nových přátel stejně naladěných jako já. Orientální tanec se stal nedílnou součástí mého nynějšího života. A za to, Eglal, moc děkuji!“

Jak ses dozvěděla o soutěži a co Tě motivovalo k účasti?

„Na soutěž jsem se přihlásila po víkendovém semináři na Horalce.Tam jsem si zakoupila nový kostým, a prý jestli se nechci přihlásit na oblastní malou soutěž? Řekla jsem si, že tam vyzkouším nový kostým a trochu se otrkám.“

Jak jsi na soutěž trénovala?

„Stačilo navštěvovat pravidelné kurzy a trocha hopsání doma před zrcadlem.“

Co pro Tebe znamená soutěž Hvězda Orientu? Máš nějaký silný zážitek?

„Jako metu jsem si dala dostat se přes improvizaci do finále. To se stalo, a já byla se sebou samou spokojená. Že jsem nakonec skončila na třetím místě, to bylo jako přelud, ale samozřejmě mě to potěšilo. Co ale bylo na celé soutěži nejkrásnější, byla hlavně podpora mezi ostatními tanečnicemi, vzájemné povzbuzování, gratulace a sdílená radost.“

Myslíš si, že jako tanečnice můžeš svým uměním pomáhat potřebným? Jak?

„Prostřednictvím charitativních akcí je, myslím, možné pomoci komukoli. Osobně jsem na pár takových akcích byla a tančila.“

Máš nějaké taneční i netaneční plány do budoucna??

„Ráda bych na sobě ještě zapracovala. Mám před sebou spoustu výzev jako je tanec s ohněm, Mistrovství ČR 2012 s taneční skupinou Cekirdek apod.“