Jana Szymiczková

Jana na soutěž přijela až z Ostravy, a vyplatilo se. Ve svém tanci ukázala svůj talent a nadšení, aby získala u poroty nejvyšší ocenění, a oslavila tak i krásně krásné 20. narozeniny. Při rozhovoru se navíc prokázalo, že se s přehledem orientuje i mimo parket.

Jano, proč tančíš právě orientální tanec, a co se Ti na něm nejvíc líbí?

„K tanci mě přivedla moje maminka, která s tímto tancem začala a vychvalovala si ho. Tak jsem to také chtěla zkusit. Mamka už dnes netančí, ale já ano, a to už 5 let. Orient není můj první taneční styl. Mám docela pestrou taneční průpravu. Přes disco dance, show dance, gymnastiku, aerobic a balet jsem se nakonec dobrala až sem, za což jsem teď moc ráda.“
„A co se mi na něm nejvíc líbí? Asi to, že když tančím, jsem svá, cítím se šťastná a jedinečná. Jako by nic jiného neexistovalo - jen já a hudba. Líbí se mi ta rozmanitost orientu, kde každý si zde může něco najít, každý má jinou interpretaci dané skladby, každý je unikát.“

Co tě motivovalo se zúčastnit soutěže Hvězda Orientu a jak ses o ní dozvěděla?

„Dozvěděla jsem se o soutěži přes Facebook. Sice je Náchod pro mě dost z ruky, ale chtěla jsem se zúčastnit. Připadá mi, že takových soutěží u nás je málo, a byla to pro mě šance zviditelnit se a zkusit si, jestli na to opravdu mám, i před odbornou porotou.“

Jak ses na soutěž konkrétně připravovala?

„Co se týká soutěžní choreografie, hudbu jsem sestřihala dva týdny před soutěží. Samotnou choreografii jsem skládala týden před soutěží v pokoji 3x3 m bez zrcadel. Hudbu na improvizaci jsem si moc nepouštěla, nechávala jsem to až na den předem, kdy mě čekala dlouhá cesta do Náchoda, tedy i spousta času na poslouchání.“
„Abych našla správné oční stíny, třpytky a řasy, brala jsem útokem všechny drogerie. To se mi nakonec podařilo, a já se mohla věnovat přešívání kostýmu. Hlavně jsem přešívala ty obří hvězdy na sukni a změnila jejich postavení, aby se mi při tanci se závojem o ně náhodou závoj nezachytil.“

Cítíš se jako Hvězda? Jaké byly pocity a nejsilnější zážitky ze soutěže?

Pocit když jsem slyšela své jméno byl tak nádherný a uvolňující. Všechen stres a napětí rázem zmizely a zbyly jen velké přívaly štěstí. Najednou jsem si více uvědomila slova všech svých kamarádek, tanečnic a rodičů, kteří mě hodně podporují. Uvědomila jsem si, že všechna ta krásná slova, která mi na můj tanec říkají, jsou pravdivá. Najednou se ta léta dřiny vyplatily.“
„Nejsilnější zážitek je ta zkušenost, ale i seznámení se s ostatními tanečnicemi z jiných koutů republiky. Také se mi líbila atmosféra, i když šlo o soutěž, byla to hlavně krásná přehlídka různých tanečních stylů, a silný pocit, že nás všechny pojí vášeň k tanci. Rozhodně se jako hvězda necítím. Jsem šťastná, že soutěž pro mě tak dobře skončilo, a celou cestu domů (cca 4h) jsem se jenom usmívala. Ale vím, že mám ještě hodně co zlepšovat a musím zapracovat, jestli chci vyhrávat i dál.“

Jaké máš taneční plány do budoucna?

„Letos se nejvíc těším na Bellydance Evolution, kterou pořádá Eglal v Praze. Máme s kamarádkami v plánu navštívit tuto úžasnou show a také různé workshopy. Chtěla bych se zúčastnit Lets Dance a seminářů úžasné tanečnice Lulu Sabongi. Také bych chtěla na podzim stihnout festival Tales of Sahara v Brně nebo Orient Connection v Praze.“

Na závěr JANA přidává svůj osobní vzkaz pro ostatní tanečnice:

„Určitě se zúčastněte soutěže příští rok, jelikož to stojí za to! Nádherné a příjemné prostředí, skvělá organizace, a i když jsem cestovala sama, sama jsem se tam rozhodně necítila!“